Konec mému boji s černou propagandou?

V úterý 20. dubna jsem stáhl z Webu své stránky “Sekty, anebo alternativní náboženství?”. Mám už jiné priority než pracovat na mezináboženských stránkách, a v důsledku toho jsem na ně celé roky ani nesáhl. V této souvislosti mě mrzí, že jsem v srpnu 2003 na serveru Duše.cz slíbil, že napíšu článek o New Age, ale nakonec jsem nedokázal dát dohromady nic publikovatelného, ač jsem přípravám věnoval řadu hodin.

První stránku jsem napsal začátkem roku 1999 a prvních několik let prošel celý projekt bouřlivým vývojem. Mé stránky byly v první fázi charakterizovány jako “obhajoba sekt” a později byli kdesi označeny za “anti-antikultovní”. Pan Zdeněk Vojtíšek ze Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů (dále SSSNNS) v časopise Dingir č. 4/2000 prohlásil, že jde o další formu “boje scientologů proti černé propagandě”. Tento bod bych teď rád osvětlil.

Zpočátku jsem byl zásadně ovlivněn informacemi z tiskovin Scientologické církve nazvanými Utajené skutečnosti a Skutečnosti a z článku Svatá společnost uveřejněného Reflexem, v nichž byly ostře napadány SSSNNS a potažmo celé antikultovní hnutí. Tyto materiály byly dokonce začleněny do oficiální “složky mrtvého agenta” pro členy církve, mj. s tímto komentářem: “Otevře oči každému rozumnému člověku, co se týče ‘objektivity’ a ‘pravdivosti’ výroků Společnosti pro studium sekt.”

Neviděl jsem důvod mít nějaké pochybnosti a rád jsem takovýto materiál spolu s dalšími informacemi podobné povahy zveřejňoval. Díky vnějšímu impulzu jsem ale začal vyvíjet i “pozitivní činnost” – z několika řádek charakteristik jednotlivých hnutí se staly celé články.

Po nějaké době mi jeden čtenář napsal, že mé informace o antikultovním hnutí jsou v podstatě stejně špatné, jako informace od antikultovního hnutí, jen zaměřené na druhou stranu. Takové informace jsem pochopitelně šířit nechtěl. Začal jsem si tedy obsahem článků lámat hlavu a porovnávat je s metodami antikultovního hnutí.

Výsledkem bylo poznání. že některé “skutečnosti” jsou čiré spekulace a zbytek je značně nejistý, pročež jsem odstranil aspoň ony spekulace s tím, že zbytek budu muset prověřit. Zeptal jsem tedy se tiskového mluvčího církve Jiřího Voráčka, kde si můžu informace ze Skutečností ověřit a on mi řekl něco ve smyslu: “To jsou informace od nás, ty přece nemusíš ověřovat.” Zjišťovat si všechny informace osobně pro mě v té době nebylo reálné, takže jsem se dostal do slepé uličky.

Pak jsem vstoupil do Námořní organizace. Chtěl jsem s prací na stránkách přestat, ale pan Voráček je považoval za příliš důležité. (Opravdu jsem je nedělal z jeho popudu, ale dokud vyjadřovaly stejný postoj jako Scientologická církev, tak za ně byl pochopitelně rád.) Jenomže se nenašel nikdo, kdo by se jich chtěl ujmout.

Rozhodl jsem se aspoň občas stránky udržovat, dokud je někdo nepřevezme. Když jsem se po několika měsících dostal k Internetu, zjistil jsem, že i po nejnutnějších změnách je pan Vojtíšek stále informacemi o SSSNNS a o něm samotném rozhořčen. Já jsem už ale neměl žádný prostor tento problém řešit. Raději jsem tedy příslušnou sekci stránek smazal s předsevzetím, že pokud se k práci na stránkách ještě někdy dostanu, postarám se o to, aby byla má případná kritika SSSNNS dostatečně fundovaná.

Po několika letech, když už jsem pro církev nepracoval, jsem Skutečnosti i Utajené skutečnosti porovnal s Hubbardovými směrnicemi o tom, jak reagovat na “černou propagandu”, tedy na pomluvy. Řešením podle směrnice je mj. zdiskreditovat jejich zdroj tím, že vyvrátíte jeho lži, k čemuž se používá “složka mrtvého agenta”, a že budete vést kampaň proti zdroji pomluv, která se ovšem musí zakládat na pravdě.

Jenomže ve zmiňovaných materiálech se nevyvracely lži. Především se v nich poukazovalo na fakt, že členové SSSNNS jsou křesťané, zpochybňovala se jejich odbornost, z kontextu byly vytrženy a následně zveličeny určité jejich výroky, spekulovalo se o zavlékání praktiky “deprogramování” do ČR. A bez průkazné argumentace se obvykle došlo ke “skandálním” závěrům. To podle mě není protikampaň založená na pravdě, ale manipulace se skutečností.

Zjistil jsem, že SSSNNS se mezitím vyprofilovala v poměrně solidní subjekt. Protože jsem cítil vinu za to, že jsem o panu Vojtíškovi šířil neprověřené a tendenční informace, udělal jsem s ním poctivý rozhovor (i když jen virtuálně přes e-mail) a zveřejnil jsem ho.

Času, který jsem mohl a byl ochoten věnovat stránkám, bylo stále méně. Všechny (z mého hlediska) kvalitní informace, které jsem byl schopen k tématu vyhledal a zpracovat, jsem vystavil. Nakonec jsem dosáhl bodu, kdy už jsem nedokázal stránky dále rozvíjet, a nadále jsem je pouze průběžně udržoval. A po dalších letech ani to ne.

Upřímně řečeno, nemám už o ně zájem. Zajímá mě především funkční duchovní filozofie od LRH a z ní odvozené praktiky prováděné na individuálním základě; fungování náboženských společností mě nezajímá (jedinou výjimkou je, že při čtení nezávislých scientologických diskuzí a blogů se dozvídám o dění v Scientologické církvi).

A jak mám být spolehlivým zdrojem informací o něčem, o co už nemám zájem? To, co bych světu rád sdělil, se už nějakou dobu objevuje hlavně na tomto blogu.

Toto je tedy poslední tečka za mým “anti-antikultovním” “boji s černou propagandou”, byť fakticky skončil už před mnoha lety. A pokud budu někdy potřebovat eliminovat pomluvy, budu především věcně vyvracet lži, což považuji za základ dobré obrany. Teprve pak je možné uvažovat o efektivním vrácení úderu – za předpokladu, že i při něm se budete držet pravdy.

Poslední verzi stránek s poměrně seriózním materiálem mám samozřejmě zazálohovanou. Pokud by kdokoli chtěl, zašlu mu ji zkomprimovanou s implicitním povolením dále upravovat a používat jakoukoli část jejího obsahu.